Omlouvám se, že nejsem tou dcerou, kterou jste si možná přáli. Tou, která se směje beze stínů, která je silná a zdravá, jejíž tvář je vždy svěží a jasná, bez známek bolesti. Omlouvám se, že nesplňuji představy o dokonalosti, že nejsem tím vzorem, kterým jsem měla být. Místo toho tu stojím, zlomená, vnitřně poškozená, s …
Noc mi přikrývá tvář, těžká a vlhká, skoro jako by mě chtěla rozdrtit tím tichým šepotem, který znám až příliš dobře. Ticho je věrné, trpělivé, čeká na mě pokaždé, když se snažím uniknout z toho zrcadla, ve kterém se odráží všechno, co bych nejraději zapomněla. Stojím tam, dívám se na vlastní oči a vidím jen …
Noc se natahuje, chladná a bezedná, a já ztrácím cestu, padám do tmy, která ve mně rostla příliš dlouho. Každý krok, každý dech je těžší, a ticho, které mě obklopuje, zní jako ozvěna mé vlastní prázdnoty. Jakoby každá část mého já – ty části, co mě kdysi držely pohromadě – se teď rozpadaly na prach. …
Pomalu, jako stín se vkrádá, pocit, že už není kam jít dál.Život z mých dlaní tiše odplouvá, jako řeka, co ji proud vzal. Každý den mě zbavuje kousku duše, unavená, prázdná, stojím tu a ptám se sama sebe, jestli by nebylo snazší, zmizet v tom nekonečném kruhu. Myslím na smrt, na únik z pout, kde …
Je to tak zvláštní pocit – vědět, že se ti svět hroutí pod nohama, a přitom se ho zoufale snažit udržet. Každý nádech, každý pohyb je jako krok po tenkém ledě, který vím, že brzy praskne. Nejde o to, jestli praskne. Jde o to, kdy. Nejhorší na tom je, že nevím, co přijde dřív. Bolest? …
Je to začarovaný kruh. Začíná to něčím malým, jako tenký provázek bolesti, co se ti vkrádá do hlavy. Ještě se to dá ignorovat. Ale během chvíle, možná jen pár nádechů, ten provázek ztloustne a utáhne se kolem mého mozku, až se vše začne hroutit. Bolest. Neustálá, všudypřítomná. Mám pocit, že je to můj nový společník. …
Když jsem začala slepnout, bylo to, jako by se svět rozpadal přede mnou. Barvy, světlo, tváře.. to všechno mizelo v mlze, jako sny, které se ti rozplynou, když se ráno probudíš. Zírala jsem do prázdnoty, do tmy, a tam uvnitř jsem našla jen ticho. Kdo jsem já bez toho, abych viděla svět? Nebyla jsem věřící. …
