Blog

V zrcadle se dívám, oči plné smutku,vidím jen stíny, kde světlo nemá sílu,v každé linii tváře, co jiným patří,závidím, jak květina závidí slunci, co jí uniká. Elegantní kroky, jak tanec v ráji,krása, co se třpytí, kde já se skrývám,v jejich pohledech zářivých hledám odpověď,proč já, v tom všem, jsem jen stínem, jen prázdnem. Snažím se, …

V srdci mém, jak v rozbitých hodinách,tikají stíny, kde kdysi byl čas,láska má, osudová, v žilách prýští,zanechávajíc jizvy, co schová ten mráz. Toulali jsme se ve světě temném,hledali světlo v očích druhého,v očích, kde viděla jsem svou duši,v zrcadle pravdy, co pálí jako žhavé železo. Každé slovo tvé, jak šepot vichřice,každý dotek, jako blesk, co …

Sedím v prázdném pokoji, kde čas se zastavil,jen ticho šeptá do uší,jsem sama a kolem mějen stíny, co mě pronásledují. Světlo, co kdysi hřálo, je dávno pryč,nahradila ho prázdnota,ta tichá, dusivá tíha,co tíží na prsou, co pálí. Každý dech je ozvěnou,každé slovo se ztrácí v prázdnu,a každý pohled do zrcadlaodráží jen oči, co se bojí. …

V hlubinách noci, kde světlo zhasíná,se rodí ticho, co křičí ve tmě,jeho ozvěny se odrážejí v srdci,a každý úder bolí víc než ten předtím. Zoufalství se plíží jako stín,jeho prsty se vkrádají do mysli,dusí sny a zanechává prázdno,kde kdysi byl domov, teplo, klid. Bolest, co nemá hranic,jako bouře zuří v těle,pohlcuje vše, co bylo pevné,nechává …

Pod tíhou mlhy, co zahalila den,ve stínu, kde slunce už neprojde,sedí tichý stín, bez hlasu, bez snů,v propasti mezi “bylo” a “bude”. Každý úsměv se zdá být vzdálený,každá radost jako dávná vzpomínka,svět se smrskl na šedý pruh,bez barev, bez tónů, bez života. Dny splývají v jedno,nocí protéká strach,jak řeka, co nesestíny v proudu temných vod. …

V těle se skryl tichý stín,roztroušený v nekonečném reji,jak pavouk tkal svou síť,mezi sny a bolestí. Kroky ztěžknou, mysl bloudí,v bledých šlépějích dne,jak ztracený větrník,jenž přestal se otáčet ve větru. Každý pohyb, každý krok,jak zrcadlo rozbité,odráží střípky toho,co kdysi bylo celé. Úsměv se schoval za mraky,v očích bloudí smutek, strach,a přesto v sobě neseš sílu,jak …

Kde končí světlo a začíná stín,tam stojím já, tichý a zraněný.V prázdných ulicích mé kroky se ztrácí,a s každým z nich se dál do noci potácím. Večerní šepot v listí mi napovídá,že snad někde daleko někdo mě hledá.Ale čas plyne, minuty se vlečou,a já zůstávám, sám se svou řečí němou. Každý den je jako prázdný …

Stál u okna, sám v prázdném bytě, kde ozvěna jeho myšlenek narážela na studené stěny. Venku padal jemný podzimní déšť, jehož kapky tiše ťukaly na sklo, jako by se ho chtěly dotknout, říct mu, že není úplně sám. Byl unavený. Byl to druh únavy, který nesouvisel jen s tělem, ale s duší. Dlouhá léta žil …